menu
Hospodářské noviny | Miloslav Vyhnal, investiční manažer

Média

 

Hospodářské noviny | Miloslav Vyhnal, investiční manažer

16. 3. 2016

Odchod Miloslava Vyhnala ze skupiny KKCG miliardáře Karla Komárka je v investiční branži jedním z přestupů letošního roku. Na starosti tam měl projekty, jako je cestovní kancelář Fischer, v níž do loňského roku vlastnil 17 procent, či finanční skupina Atlantik. Tu KKCG úspěšně prodala skupině J&T. Vyhnal nemíří k jinému velkému investorovi, ale do relativně malé začínající investiční společnosti RSBC podnikatele Roberta Schönfelda. Povede mu nový fond, který bude kupovat firmy, a sám do něj vloží desítky milionů korun. "Jsem přesvědčen, že ten, kdo nějaký fond vede, dá nejlepší signál investorům tím, když do něj vloží i své peníze," říká Vyhnal.

Redaktor: Milan Mikulka

Proč jste se rozhodl odejít z KKCG?
S panem Komárkem spolupracuji v různé formě 20 let. Z toho těch posledních 15 let hodně intenzivně. Teď je mi 46, a když jste v tom byznysu den co den, tak máte spoustu různých, často protichůdných otázek, které si pokládáte. Ale touha a ambice dělat si své projekty a dokázat si, že to zvládnete, nakonec zvítězí. Bylo to asi nejtěžší rozhodnutí. Tato myšlenka mě začala napadat zhruba před dvěma lety, možnost změnit formu spolupráce jsme s panem Komárkem začali probírat v dubnu nebo květnu loňského roku. Taky jsem si naivně myslel, že touto změnou budu pánem svého času a budu mít víc prostoru věnovat se dětem a zálibám. Něco z toho zůstalo − jsem více pánem svého času. Ale rozhodně to neznamená, že pracuji méně. Před pár dny jsem se tomu smál, když jsem zjistil, že mi chodí dvakrát víc e-mailů, než když jsem pracoval výhradně pro KKCG.

Na jaké záliby jste chtěl mít víc času?
Myslel jsem si, že budu víc lyžovat, že si to užiji, dokud jsem ještě v kondici. Pak to dopadlo tak, že jsem byl 14 dnů s rodinou na horách. První týden jsem odpočíval, druhý už jsem měl pocit, že musím pracovat, byl jsem nervózní, že se nic neděje.

Dokážu si představit, že kdybyste nechtěl, tak už nemusíte pracovat. Ale jde po takové době z velkého byznysu odejít a vypnout?
Jsou určité typy lidí, kterým to nedělá problém, ale já to asi neumím. Byť když mám něčeho plné zuby, tak si nepřeji nic jiného a dávám si předsevzetí, že budu například měsíc u moře a nebudu nic dělat. Což je samozřejmě hloupost. Byznys je ve své podstatě droga. Když mi nezvoní telefon nebo nepřicházejí nové e-maily, tak po chvíli začnu být nervózní. Na druhou stranu se snažím nebýt na technologiích úplně závislý, takže o víkendu je dávám pryč.

Proč jste přijal zrovna nabídku pana Schönfelda?
Život je o náhodách, i náhodná setkání ho významně ovlivňují. Tak jako pro mě bylo zásadní setkání s panem Komárkem, tak podobné to bylo s panem Schönfeldem.

Já jsem měl čím dál větší chuť dělat své věci, on potřeboval někoho, s kým by mohl rozjet fond investující soukromý kapitál. Pan Schönfeld je mi hodnotami, které má, a tím, jak se chová, lidsky blízký a je radost s ním pracovat. Je tu spíš prostředí rodinné firmy, všechno se tvoří a to mám rád.

Chápu správně, že vy do fondu dáte své peníze?
Ano, investice nového fondu budu financovat společně s RSBC. Navíc jsem přesvědčen, že ten, kdo nějaký fond vede, dá nejlepší signál investorům tím, když do něj vloží i své peníze. To dává předpoklad, že se o investice bude s maximální péčí starat.

Můžete říct, kolik peněz do fondu dáte?
V první fázi se bavíme o desítkách milionů korun, konkrétnější nebudu.

S jakými cíli přicházíte do RSBC?
Od propojení svých aktivit s RSBC očekávám zejména vytvoření fungující struktury, která bude schopná najít, zanalyzovat a provést investice, které bude následně dlouhodobě spravovat a rozvíjet. Každý má ego, já také, takže chci udělat úspěšnou transakci, na kterou budeme všichni hrdí a kterou bych nemohl realizovat sám.

Jaká bude strategie fondu?
Mezi investory je momentálně přebytek peněz a fond je způsob, jak si sáhnout na relativně větší transakce. S Robertem Schönfeldem bychom chtěli mít fond formálně zpracovaný přibližně na konci dubna, pak uvidíme, jak rychle se ho podaří naplnit.

Jak velké transakce chcete dělat?
Pro nás je ideální velikost transakce zhruba 40 milionů eur, takže asi miliarda korun. Taková investice nám nepřivodí bezesné noci tím, že budeme řešit, jak ji zafinancujeme, a zároveň je už dostatečně velká, aby mělo smysl se jí věnovat. Protože pracovně je vlastně jedno, jestli je to investice za 10 milionů korun nebo za miliardu. Pokud ji chcete udělat zodpovědně, musíte se jí věnovat a ta časová náročnost není tak rozdílná.

A do čeho budete investovat?
Chtěl bych dělat strojírenství, protože k němu mám relativně blízko a mám v něm i trochu zkušenosti. Dále nás zajímají moderní technologie, biotechnologie či zemědělský byznys.

Na druhou stranu se nebráníme něčemu jinému, pokud to bude splňovat následující podmínky − podniky, které mají historii a trvale udržitelný byznys. Nehledáme takzvané hokejky, kdy vám graf tržeb či zisku ukazuje strmý růst. Z mého pohledu hledáme konzervativní investice.

Dneska je ale hrozně málo příležitostí, a když jsou, tak se za ně platí vysoké ceny, vysoké násobky zisku. Já se v KKCG naučil být velmi konzervativní investor a už se nezměním. A to, že bych za něco měl platit dvouciferný násobek EBITDA (hrubý provozní zisk − pozn. red.), si v hlavě neospravedlním. Já bych nejradši nakupoval za pěti- maximálně šestinásobky. O to těžší je pro mě v dnešní situaci relativně levných a dostupných peněz najít tu správnou investici.

Když jsem se na vás ptal lidí z branže, přezdívali vám Komárkův zlý pes. Jak v dnešní době, kdy se firmy běžně prodávají za dvouciferné násobky, přesvědčujete prodávajícího, aby vám prodal za nižší cenu?
Asi to je pravda, že se mi tak říká. Při jednáních musíte být hodně kreativní a přesvědčovat. Někdy se prodávající dívá nejen na cenu, ale posuzuje, komu prodává, jakou má dotyčný historii… Je tam zkrátka celá řada faktorů, které mohou ovlivnit, zda se obchod uzavře. Navíc si musíte uvědomit, že dnes je rozšířený model, že se cena rozkládá na několik splátek a část kupní ceny se vypočítává z budoucích výsledků. Takže když ve finále není slibovaná EBITDA, tak i ta cena, původně dvouciferný násobek se změní na jednociferný.

Ve kterých zemích chcete investovat?
Primárně v Česku. Ale to je dnes poměrně drahé. Prostor vidíme na jihu Evropy. Určitě ve Slovinsku, Chorvatsku a Srbsku. Tam se dají najít relativně levné investice, vychází to ze současné ekonomické situace těchto států. Na druhou stranu, bez lokálních prověřených partnerů můžete dopadnout velice špatně. Proto nyní pracujeme na vytvoření týmu pro tuto oblast. Investice do vinařství Zlaty Grič ve Slovinsku určitě není naše poslední slovo v regionu.

Po jaké době budete chtít opět prodat firmy, které koupíte?
Robertovi říkám jedno rčení, že z realizovaného zisku ještě nikdo nikdy nezchudl. Strategie je sice dlouhodobá, ale pokud by se naskytla možnost něco výhodně koupit a za relativně krátkou dobu prodat se ziskem, tak to uděláme.

Kdy jste fakticky přešel k RSBC?
Změna formy spolupráce s KKCG byla plánována delší dobu, aktivity s RSBC intenzivněji rozjíždím od ledna.

Už pracujete na konkrétních investicích?
Ano, na několika věcech, dvě až tři jsou v pokročilejším stadiu.

V KKCG jste měl léta na starosti cestovní kancelář Fischer. Do cestovní ruchu se nechcete znovu pustit?
Je to strašně těžký byznys. A myslím, že dochází k velkým změnám. Letošní rok je obtížný a destinace, kam jezdili Češi a nejen oni, trpí složitou a nepřehlednou bezpečnostní situací ve světě. Je to byznys, ve kterém je spousta rizik, která nejste bohužel schopen ovlivnit.

Odcházíte z KKCG v době, kdy je cestovní ruch zasažen terorismem nebo konflikty, ceny ropy výrazně spadly, státy v Evropě včetně České republiky přitvrzují proti hazardnímu byznysu, Řecko je na pokraji odchodu z eurozóny, což by mělo špatný dopad na tamní velkou investici do hazardu. Načasování spíš vypadá na dobu, kdy KKCG nezažívá asi nejlepší období.
To načasování je jen shoda. KKCG je dobře diverzifikovaná, má velmi dobrou finanční pozici a to, že ropa dnes stojí 30 dolarů za barel, určitě ustojí. Já jsem nebyl zodpovědný za těžbu ropy a plynu ani za sázkový byznys, tak tyto oblasti nemohu moc komentovat.

Co se týče cestovky Fischer, chtěl jsem odejít v okamžiku, kdy budu mít pocit, že odejít můžu. A to nastalo loni. Chtěl jsem cestovku dotáhnout na čtyři miliardy obratu a 300 tisíc klientů, což se povedlo. Zhruba za 12 let jsem vybudoval kvalitní management a myslím, že firma už mě nepotřebuje.

Opravdu je tak dobře připravena na horší časy, které přišly?
Odešel jsem s tím, že Fischer je lídr trhu, a v takové pozici vše líp přežijete. Terorismus způsobil, že lidé s nákupem letní dovolené vyčkávají. Ale podle mě propad first minute vynahradí nárůst last minute. Fischer má navíc velmi dobře diverzifikované portfolio, takže někteří klienti nebudou létat například do Egypta, ale pojedou do Řecka nebo Španělska. A tam je Fischer dominantním hráčem. Jasně, Španělé logicky využívají současné situace ke zvýšení cen, ale nebude to mít nějaký velký dopad na celý byznys, protože jsem přesvědčen, že si klient za pocit bezpečí rád připlatí.

Obecně je podle mě problém rostoucí míra regulace v Evropě. Z Bruselu chtějí vše zregulovat. To je brzda pro další ekonomický růst, to je jeden z důvodů, proč Evropa za Amerikou ekonomicky zaostává.

Jak jste se vlastně dostal k investiční branži?
Studoval jsem ekonomiku a řízení na Strojní fakultě ČVUT. Pan Budínský tam učil cenné papíry. A tehdy to bylo něco fantastického. Zaujalo mě to a nakonec jsem u něj dělal diplomovou práci na stanovení tržní ceny akcií. Z dnešního pohledu úsměvné, ale tehdy to bylo hodně atraktivní téma a neprobádaná oblast. Po státnicích jsem si řekl, že musím jít pracovat, protože už jsem v té době měl malé dítě. Ozval jsem se na inzerát a nastoupil do investiční společnosti Expandia.

Naskočil jsem do plného proudu příprav na druhou vlnu kuponové privatizace. Pamatuji si, jak jsem jezdil po republice s kuponovými knížkami na poštu. To mi jako člověku těsně po škole přišlo zábavné.

Když se úspěšně investovalo do akcií, tak byla potřeba mít vlastního obchodníka s cennými papíry. Takže se založila Expandia Finance, kam jsem přešel. Udělal jsem si makléřské zkoušky a začal obchodovat s akciemi. Někdy v roce 1995 nebo 1996 jsem potkal pana Komárka. Ten tehdy kupoval distribuční společnosti. Udělali jsme několik obchodů, a tak začala naše spolupráce.

Na co jste z doby svého působení v KKCG hrdý?
Už na to, že jsem tam byl tak dlouho. Hrdý jsem i na cestovní skupinu Fischer. Když jsme ji koupili v roce 2003, tak to taky v jednu chvíli vypadalo, že by to celé mohlo krachnout. A nám se podařilo vybudovat lídra trhu s čtyřmiliardovým obratem.

Taky jsem hrdý na Atlantik Finanční trhy, který jsme v roce 1999 koupili za několik milionů korun a v roce 2008 jsme ho za stovky milionů korun úspěšně prodali J&T. 

Je naopak něco, co se vám během působení v KKCG nepovedlo?
Jako investiční ředitel si nejsem vědom, že bych udělal vyloženě špatný obchod. Ani celá KKCG neudělala nikdy nějakou nepovedenou investici, na které by prodělala obrovské peníze. Několik obchodů, které nedopadly dobře, jsem udělal při svých soukromých investicích.

O co šlo?
Investice do akcií. Tam mě vyučil hlavně rok 2008. Ale vzal jsem si z toho poučku, že je strašná hloupost investovat svoje peníze do něčeho, co nemůžete ovlivnit, do čeho nevidíte a je z velké části založeno na sentimentu. Je přece mnohem rozumnější investovat do něčeho, co můžete zároveň řídit, ovlivňovat a rozhodovat o tom.

Takže akcie jste opustil?
Lhal bych, kdybych řekl, že si na burze nehraji, ale už to mám hlavně jako zábavu. Manželce jsem slíbil, že už do akcií nebudu dávat nějaké závratné sumy.




Miloslav Vyhnal (46)

Absolvoval Fakultu strojní Českého vysokého učení technického. Kariéru zahájil ve společnosti Expandia, poté začala jeho spolupráce s podnikatelem Karlem Komárkem.

V roce 1998 se stal jedním z řídících pracovníků skupiny KKCG.

Jako její investiční ředitel se podílel na obchodech, jako byl nákup a prodej firmy Atlantik finanční trhy, převzetí cestovních kanceláří Fischer a Nev-Dama nebo vybudování holdingu na rozvoj medicínských technologií Medicem.

Od počátku roku 2016 se stal partnerem a investičním ředitelem skupiny RSBC.


Přílohy:

hn_miloslav_vyhnal_investicni_manager.jpg (jpg, 2.36 MB)